Z historie

Církev československá husitská (CČSH) vznikla, tehdy ještě pod názvem Církev československá (CČS), v roce 1920 oddělením od církve římskokatolické. Na jejím počátku stálo hnutí modernistických katolických kněží usilujících o reformy, které by přiblížily církev současnému člověku. Mezi navržené reformy patřilo mimo jiné sloužení mše v českém jazyce, zpověď jako možnost nikoliv jako povinnost, revize vztahu církve k české reformaci (Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský), zdobrovolnění kněžského celibátu, nelpění na nevědeckých názorech, zapojení laiků do správy církve atd. Návrh reforem byl však tehdejším papežem Benediktem XV. zamítnut jako nediskutovatelný (indiscutabile).  Mnozí kněží z reformního hnutí se papežským odmítnutím nedali odradit a na Vánoce 1919 sloužili mši v českém jazyce. Posíleni obrovským ohlasem pak   v lednu 1920 založili novou, na Římu nezávislou Církev československou.

Naše náboženská obec v Brně-Židenicích byla založena v roce 1927, československé bohoslužby se však v Židenicích konaly již od února 1921. Prvních několik bohoslužeb se konalo pod širým nebem: na náměstích, v ulicích či parcích, později potom ve škole. Ta začala být ale velmi brzy pro neustále se zvětšující počet věřících malá, a tak bylo k bohoslužebným účelům každé nedělní dopoledne pronajímáno kino Slavia (pozdější Sport) na Rokycanově ulici. Bohoslužby se tady ale konaly jen občas, neboť Židenice patřily do brněnské náboženské obce, která měla pouze 4 faráře. Příchodem Karla Pavlíka v roce 1923 (do té doby faráře ve Zborovicích), se situace poněkud zlepšila, neboť on svou pastorační činnost zaměřil především na Židenice a okolí.

Církevní činnost v Židenicích řídil sbor důvěrníků, který spolu s Karlem Pavlíkem začal usilovat o osamostatnění od brněnské farnosti. 24.března 1927 schválilo Ministerstvo školství a národní osvěty samostatnou náboženskou obec CČS Židenice s obvodem Židenice, Černovice a Juliánov. Hned po tomto schválení začala nově zvolená rada starších uvažovat o stavbě bohoslužebné místnosti.

V červenci 1929 se rada starších usnáší koupit pozemek na nově se tvořícím židenickém Karáskově náměstí pro stavbu budoucího chrámu, vinou mnoha nečekaných peripetií však ke koupi došlo až v prosinci 1932. Cena pozemku tehdy byla 65,- Kč a15,- Kč investičního příspěvku za metr2. Zároveň byl také vybrán návrh na realizaci Chrámu Spasitele - ze tří architektů (prof. Ing. arch. Špánek, Ing. arch. Kučera a Ing. arch. Zavřel) byl vybrán projekt Ing. arch. Stanislava Kučery; jako nejvýhodnější, nejúspornější a přitom nejvzhlednější.

Základní kámen Chrámu Spasitele byl položen 2. června 1935 za účasti moravského biskupa, bratra. ThDr. Rostislava Stejskala. Tisícihlavý průvod s alegorickým vozem a krojovanou skupinou šel od sokolovny z Nových Černovic na Karáskovo náměstí, kde se před staveništěm, po slavnostních projevech zástupců jednotlivých institucí a poklepu na základní kámen, uskutečnila slavnostní bohoslužba.

30. října 1935 byla, po předchozím nabídkovém řízení, zahájena stavba chrámu družstvem Stavební závod Židenice, jehož předsedou byl Václav Vrána. Řemeslné práce a vnitřní zařízení byly zadány rovněž nabídkovým řízením. 

7. června 1936, tedy necelý rok po položení základního kamene, se před dosud neotevřeným chrámem uskutečnilo slavnostní zasvěcení tří zvonů. První zvon o váze 500 kg s názvem Spasitel měl na sobě vyobrazení kalicha, na druhém zvonu, který váží 280 kg a nesl název Jan František, byl vyobrazen Mistr Jan Hus a třetí zvon, těžký 190 kg, měl jméno shodné s obrazem, který nesl: Jan Amos Komenský.

5. červenec 1936, na svátek moravských věrozvěstů Konstantina-Cyrila a Metoděje a den před svátkem Mistra Jana Husa, byl chrám Spasitele otevřen a slavnostně zasvěcen bohoslužebným účelům. Zasvěcení vykonali patriarcha Církve československé ThDr. Gustav Adolf Procházka a moravský biskup ThDr. Rostislav Stejskal za asistence mnoha duchovních a za účasti několika tisíců věřících z celé republiky, státních, církevních i politických reprezentantů.

Zasvěcení chrámu předcházel tisícihlavý slavnostní průvod, který šel do Židenic ze středu města, konkrétně od divadla Na Hradbách (dnešní Národní divadlo Brno) - za doprovodu několika hudeb. Za hlaholu všech tří zvonů z věže byl chrám otevřen a zasvěcen. Protože při zahajovací bohoslužbě nestačil chrám pojmout všechny účastníky, byly současně slouženy také bohoslužby na náměstí před chrámem. Požehnání se při té příležitosti dostalo třem manželským dvojicím a několik novorozeňat bylo pokřtěno.

Celkové finanční náklady na stavbu chrámu činily 588 877,- Kč. Tato částka byla z darů a sbírek věřících splácena do roku 1943.

13. dubna 1942 byly zvony Spasitel a Jan František zkonfiskovány nacisty pro válečné účely.        V roce 1956 proto začal sběr kovu na nové dva zvony, které měly ty zkonfiskované nahradit. Díky iniciativě faráře Adolfa Mádra a sbírce peněz byly nové zvony včetně ovládacího zařízení instalovány do věže chrámu koncem roku 1958.

Faráři náboženské obce CČS(H) v Brně-Židenicích:

Karel PAVLÍK (1926-1952)
Dr. Otto WOHLAUF VELECKÝ (1939-1950)
Adolf MÁDR (1950-1968)
František NYGRÝN (1968-1979)
Josef HORKÝ (1980-1989)
Bohumila BEDNAŘÍKOVÁ (1996-1998) zastupující farářka
Vratislav ŠTĚPÁNEK (1999-2002) zastupující farář
Anna ŠTĚPÁNKOVÁ (1989-dosud)

Karel Pavlík a Adolf Mádr byli v roce 2005 jmenováni osobnostmi městské části Brno-Židenice in memoriam.

Naše náboženská obec byla také známa svým pěveckým sborem, který více jak 50 let vedl sbormistr Drahomír Konečný.

Pravoslavná zajímavost

Karel Pavlík, budovatel tohoto chrámu a první židenický farář, byl příbuzným pravoslavného biskupa Gorazda, vlastním jménem Matěje Pavlíka, později svatého Gorazda II. Oba se narodili v Hrubé Vrbce a oba byli také kolegy-faráři původně v církvi římskokatolické, později československé.

Protože do nové církve nepřešel žádný z biskupů, který by mohl udělovat kněžské svěcení, obrátila se Církev československá na pravoslavnou církev v Srbsku (pravoslaví bylo v určitém směru Církvi československé ideově blízké - sloužilo v rodném jazyce, ctilo Cyrilo-Metodějskou tradici, kněží se směli ženit atd.) Matěj Pavlík byl v roce 1921 v Bělehradě vysvěcen na biskupa. Církev československá nakonec pravoslavný směr (v mnohém stejně dogmatický jako římskokatolický) v roce 1924 na svém sjezdu devadesátiprocentní většinou odmítla. Matěj Pavlík a ostatní zastánci pravoslaví po krátkých peripetiích s ruskou a srbskou pravoslavnou církví vytvořili českou pravoslavnou církev.

Biskup Gorazd (Matěj Pavlík) byl v roce 1942 popraven nacisty za poskytnutí úkrytu v pražském pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje parašutistům, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha.

V roce 1987 byl svatořečen.