Jsem osel 

Rodinná bohoslužba na Květnou neděli

Texty: Marek 11,1-11 Filipským 2,5-11

Scéna Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma je v dnešní coronavirové době už skoro nepředstavitelná. Plno lidí, kteří se mačkají na sebe, z plných plic křičí a víří vzduch mávátky - to dnešním bezpečnostním předpisům moc neodpovídá. Ale ani tehdy se takové srocování lidí nevidělo rádo. Židé byli pod nadvládou Římanů a takovéto srocení lidí by mohlo vést k povstání. Konec konců, spousta lidí si myslela, že Ježíš je ten, kdo je Římanů zbaví. My už víme, že se pletli a co se nakonec v Jeruzalémě stalo, to si budeme připomínat v tomto svatém týdnu.

Proto se dnes nebudeme bavit tak úplně o Ježíši, ale o tom, co se dělo kolem něj. Na pomoc si můžeme vzít úvodní obrázek. Koho a co na něm kromě Ježíše vidíme?

Učedníci: asi byli v té chvíli šťastní a pyšní na to, že jsou v Ježíšově družině. Mohli říkat: "Ten, komu provolávají slávu, je náš mistr a přítel!"

Lidé u cesty: vzrušení, nadšení a plní očekávání - někteří věděli, že Ježíš je divotvorný kazatel, mnozí se prostě jen přidali, protože je strhlo nadšení druhých, mnozí byli rádi, že se něco děje... Určitě to nebyla nuda.

Farizeové: dívají se pochybovačně a s nevolí, mají strach, aby se nenarušil veřejný pořádek a nakonec (marně) žádají Ježíše, aby lidem domluvil.

Oslátko: nese Krista a těžko říci, co si myslí, prostě veze někoho na zádech a možná by rádo chňaplo po nějaké té zelené větvičce, kterou mu lidé mávají před očima.

A pak jsou tam také ratolesti, zelené větvičky sloužící coby mávátka, a pláště na zemi místo červeného koberce pro VIP osoby.

A všechno a všichni v tom příběhu mají své místo.

Kdybyste si mohli vybrat nějakou postavu či věc, kdo, nebo co byste chtěli být?

Pravda je, že v průběhu života můžeme být každou z těch osob na obrázku. Jednou jsme hrdí Ježíšovi učedníci, jednou pochybovační farizeové, kterým je ten rumrachjch trapný a nevhodný jejich vážnosti, jednou zase jásající lidé, kteří se na chvíli přidali k nějaké pěkné (církevní) akci...

Ta důležitá otázka ale je: Kým bychom pro Ježíše měli být?

Asi vás to překvapí, ale myslím, že bychom spíše, než lidmi měli být těmi plášti na zemi, radostnými ratolestmi a úplně ze všeho nejvíc těmi osly.

Proč?

Oslík nesl Ježíše do Jeruzaléma, tam, kde Ježíš chtěl a potřeboval být. Plášť na zemi je ten, po kterém Ježíš kráčí ne jako jako neznámý pobuda, ale jako vzácný host. A ratolesti dělají z Ježíšova příchodu něco slavnostního, důležitého a radostného.

Ježíš vjel do svatého města Jeruzaléma kdysi dávno. Ale do našich měst, domů, kostelů přichází stále i dnes. A aby o tom lidé věděli, aby si ho všimli, potřebuje k tomu nás - osly, kteří ho nesou, pláště, přes které může přijít, a ratolesti, které ostatním ukazují, že Ježíš je opravdu král a že je to s ním prima.

Oslové jsou ti, kteří přinášejí světu Krista tím, že o něm mluví, pláště tím, že mu slouží službou druhým a ratolesti, to jsou ti, kteří svoji víru radostně žijí. Každý z vás může v různých chvílích být tím, či oním.

A na závěr ještě malou poznámku (asi nejen pro dospělé):

Staří exegeté - vykladači Bible - vidí v oslu symbol církve. Církev = osel, to je veselé přirovnání, ale má to svoji hloubku.

Tato alegorie zbavuje církev triumfálnosti, pýchy a přílišného sebevědomí. Nicméně toto ušaté trucovité a nespolehlivé zvíře přináší do světa Krista - tak, jako osel přivezl Krista do Jeruzaléma. A v tom je úloha církve nezastupitelná. Přináší světu Krista, ne proto, že by byla Kristu dostatečně důstojným partnerem nebo prostředníkem - je to osel, ale protože Kristus sám si ve svém ponížení takové tvrdohlavé a občas i směšné zvíře k tomuto úkolu zvolil. A protože církev to jsme my, platí toto přirovnání i pro nás. I my jsme jako ten osel, často trucovití splašení, někdy směšní, ale přesto pro Boží dílo ve světě nezastupitelní.

Takže: pokud vám někdo někdy řekne: "Ty jsi ale osel," můžete mu radostně odpovědět: "To jsem a jsem na to hrdý!"

Přímluvy - Prosíme tě, Pane

Ježíš vstoupil do Jeruzaléma, aby Velikonoce proměnil v okamžik záchrany každého člověka. S důvěrou předložme Bohu své prosby:

• Prosíme za bratry a sestry, kteří nemají možnost účastnit se oslav velikonočních svátků.
• Prosíme za naši vládu a její rozhodování o budoucnosti naší země.
• Prosíme za oblasti sužované totalitními režimy či organizovaným zločinem.
• Prosíme o Boží pokoj pro napjaté vztahy mezi velkými státy světa.
• Prosíme o zastavení pandemie covidu a prosme za všechny, kdo nesou důsledky současné situace.
• Prosíme o dobré počasí pro úrodu a za země, kde sucho nebo záplavy ohrožují obyvatele.

Nebeský Otče, skláníme se před pokorou tvého Syna, který přijal kříž a položil za nás život. Pro jeho poslušnost vyslyš naše prosby a zahrň nás svým milosrdenstvím. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

Chvály - Chválíme tě, Pane

- za to že jsi sám sebe ponížil, abychom my mohli být povýšeni,

- za to, že za námi přicházíš i tam, kam jiní nemohou,

- za tvoji útěšnou blízkost,

- za všechny lékaře a zdravotníky,

- za všechny dobrovolníky, kteří pomáhají, kde je třeba,

- za technické možnosti, díky kterým můžeme i dnes slyšet tvé slovo,

- za všechny, kdo se vytrvale modlí za tento svět.

Zpět na seznam všech čtení na neděli.