Spatříme takového, jaký jest
Lukáš 24, 36-48, 1. Janův 3, 1-7
Máme již druhou neděli po Velikonocích a v evangeliích se stále setkáváme se vzkříšeným Kristem. Pro učedníky to byla zvláštní doba. Všude se na ně valilo plno informací o tom, že Kristus byl vzkříšen, jim samotným se již několikrát zjevil, ale co si s tím vším počít, jak to všechno zpracovat? To, s čím se teď potýkali, byl precedens, se kterým nikdo neměl zkušenosti.
Tu jejich zmatenost velmi dobře vystihují dvě věty z dnešního evangelia: Ježíš stanul uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám." Zděsili se a byli plni strachu. Pro samou radost tomu nemohli uvěřit.
Pro nás je smrt něčím definitivním. Pokud člověk alespoň trochu dýchá, stále máme naději a stále se můžeme modlit: Udrav ho, zachraň ho, vrať nám ho. Ale jestliže už někdo zemřel a leží v hrobě, tak už se nemodlíme: Vrať nám ho! To by bylo děsivé. Jedinou možností, jak si něco takového představit, je (jako učedníci) duch, případně oživlá mrtvola. Tento přírodní zákon tělesné smrti prostě není možné nijak zvrátit.
Přesto se učedníci s touto - z lidského pohledu naprosto nemožnou - situací stále znovu a znovu potýkají.
Kdo to je tento vzkříšený Ježíš? Prochází zavřenými dveřmi, setkáváme se s ním tu v Jeruzalémě, tu v Galileji a při setkání stále dokazuje své fyzické tělo: "Dotkni se mých ran, dejte mi něco najíst..."
Není to duch, ani oživlá mrtvola. Jeho tělo je fyzické, ale přesto jiné. Je to tělo oslaveného Krista - prvního obyvatele Nebeského Jeruzaléma, toho nového nebe a nové země zaslíbené v knize Zjevení. Kristus tím dokazuje, že není jen nějakou duchovní záležitostí, ale něco opravdového, fyzického, ale přesto jiného než to, co známe.
Přesto, či právě proto, že je Ježíš zpět v takto oslaveném těle, má jednu zvláštnost. Co se děje, když se s ním lidé setkají? Nikdo ho na prvý pohled (ani na druhý či třetí) nepoznává. Víte, díky čemu až ho učedníci a učednice poznávají?
Skrze jeho láskyplné slovo a skrze společné stolování.
Vzkříšený Ježíš nepřichází nikoho děsit nebo strašit, ale vrací se zpátky k tomu prvotnímu poslání - vrací se s námi BÝT. Mít společenství.
Víte, myslím si, setkání se vzkříšeným Kristem muselo být pro všechny ty zúčastněné velmi náročné. Ano, měli radost (velmi nejistou - pro samou radost tomu nemohli uvěřit),ale přítomnost oslaveného Krista - Boha musela vzbuzovat i velikou úctu a bázeň, kterou před tím s Ježíšem-člověkem nepoznali. Byl výjimečný, ale pořád člověk jako oni. Teď už vidí, že On je skutečně i Bůh. Myslím, že to ustáli jen díky tomu, že Krista hluboce milovali.
A možná to teď bude znít drsně či zbaběle:
Těším se na setkání s Kristem v nebeském Jeruzalémě, ale myslím si, že setkání s živým a oslaveným Kristem tady a teď bych asi neustála. Proto jsem Bohu neskonale vděčná za jeho lásku a moudrost, díky které se v tomto pozemském světě mohu s Kristem setkávat "jen" skrze jeho svaté slovo a stolování. To je v prvé řadě eucharistie, nejintimnější setkání s Kristem ve fyzické podobě. Ale stolování v širším slova smyslu je výraz společenství, přátelského bytí spolu a setkání - a tím je i modlitba či meditace. Tím vším prohlubujeme svůj vztah ke Kristu a učíme se lásce k němu a připravujeme se tak na setkání, o kterém svatý Jan tak krásně píše v listu z dnešního čtení:
"Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest."
Přímluvy:
Bůh oslavil svého Syna vítězstvím nad zlem a smrtí. Proto mu s důvěrou svěřme své prosby:
- Prosíme za všechny, kteří pochybují o Boží moci a bojí se o Boha opřít.
- Prosíme o mír pro východní Ukrajinu i Tchaj-wan a prosíme za všechny země, kde hrozí válečný konflikt.
- Prosíme o nalezení kvalitních a zdatných politiků a vytvoření politické kultury v naší zemi.
- Prosíme za lidi, na jejichž psychiku dolehly důsledky pandemie.
- Prosíme o dobré počasí pro zemědělství a pro dobrou úrodu.
Bože, ty jsi nám Kristovým vítězstvím nad smrtí přinesl pokoj. Prosíme tě, doveď nás k plnosti tohoto pokoje ve svém království. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
