Život ze smrti
Texty Jan 12, 20-33, Jeremjáš 31, 31-33, Židům 5, 5-10
Dnes je pátá neděle postní a my už na naší cestě k Velikonocům pomyslně stojíme před branami Jeruzaléma.
Dnešní evangelický příběh se děje pár dní pře židovskými Velikonocemi. Do Jeruzaléma se z různých stran sjíždí poutníci, mezi nimi i několik Řeků. Řekové, hloubavý národ filozofů, kteří měli hledání pravdy v genech. Přišli se poklonit Bohu. Možná to byli proselyté - věřili v Boha Židů, ale nepřijímali ony drsné zákony kolem této víry. Nebo jen turisté, kteří se ve své globální víře pokloní pro jistotu i tomuto bohu. Slyšeli o Ježíši a ve svém hledání pravdy se chtějí setkat i s ním.
A tady se ten příběh začne rozvíjet několika zajímavými momenty:
1. Jejich přání vidět Ježíše = chtějí soukromou audienci. Vidět a slyšet ho mohli na veřejnosti všichni, ale oni chtějí víc. Chceme-li se dostat k privilegovaným (doktoři, umělci...), potřebujeme kontakty.
Řekové vyhledají Filipa, jednoho z Ježíšovy družiny, který má řecké jméno. Filip (asi si není úplně jistý v kramflecích, je-li to vhodné) jde za Ondřejem, taktéž s řeckým jménem. Nebyli to Řekové, ale pocházeli z helenizované části Palestiny. Pro Řeky jsou tedy nejvhodnějšími kontakty, přinejmenším umí řecky. Učedníci to vyhodnotí tak, že přímluva dvou lidí už by mohla zabrat, takže oba jdou za Ježíšem.
I když je to trochu zvláštní přirovnání, můžeme v těchto dvou učednících vidět obraz spojovacího mezičlánku mezi světem a Kristem. Kolem nás je spousta Řeků - sympatizantů, kteří by rádi o Bohu něco věděli, trochu blíže ho poznali, ale nemusí úplně všechno. A tito dva učedníci přináší jejich prosby ke Kristu. JE to cesta přímluvné modlitby, skrze kterou jsou i tito lidé s Kristem spojeni. TO je velmi důležitý a nezastupitelný úkol nás, těch, kteří v Kristově blízkosti žijí.
2. Ježíš na první pohled vůbec nereaguje, soukromá audience se nekoná. Začne mluvit (veřejně - v dalším čtení je opět zástup) o něčem úplně jiném. Začne mluvit o životě ze smrti. O životě, jehož podstatou, počátkem je smrt. My už víme, že tím své následovníky, ale i sebe připravuje na to co přijde.
"...jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek." To je v prvé řadě podobenství o Kristu. On je semeno, které musí zemřít, aby přineslo mnohý užitek. On je ten, kdo musí v časnosti zemřít, abychom my mohli věčně žít. On je ten, kdo svojí smrtí zaceluje propast mezi námi a naplněním našeho života v Bohu. Život ze smrti. Jak biblicky paradoxní a originální! Apoštol Pavel to v dnešním epištolním čtení vyjádřil poněkud více "teologičtěji": "Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy," Žd 5,8n
3. Ale tento text není jen o Kristu. Ježíš v podstatě říká: Tahle zákonitost života ze smrti je stejná pro mě i pro vás. I když pro vás v trochu jiném smyslu. "Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný." Jinými slovy: není-li kdo schopen oběti, není-li kdo schopen z darů, které od Boha dostal, rozdávat druhým, ale nechává si vše jen pro sebe, pak zůstává sám. I kdyby získal celý svět, svůj život ztratil. Nenávidět svůj život neznamená neúctu k sobě samému, pohrdání pozemským žití, ale oproštění se od sebestřednosti. Svět tu není pro mě, ale já pro svět.
Takový sebestředný člověk je jako semínko, které si říká: "Já jsem krásné semínko, kdo je víc?" Víc jsou všechny ty vzrostlé rostliny kolem. Ty ono ale nevidí, vidí jen nějaké podivné nitě - kořínky, kterými opovrhuje, ale už nevidí ty krásné vzrostlé rostliny nad nimi. V té zemi totiž zůstalo samo. To vzklíčené semeno ve své podstatě nezemřelo, jen změnilo svoji podobu v to, k čemu bylo stvořeno.
A to je vlastně i odpověď řeckým poutníkům hledajícím pravdu. Těm, kteří se chtějí poklonit jedinému bohu, ale jen odsaď podsaď. Ježíš jim říká: "I když toužíte, i když stojíte blízko, bez oběti, bez sebeodevzdání budete stále jen hledat. Brána plnosti života pro vás zůstane zavřená. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje!"
Přímluvy 5. neděle postní
Náš Pán se vroucně modlil s pláčem a nářkem. Po jeho vzoru volejme:
1. Prosíme za naši zemi, dej moudrost těm, kteří rozhodují a zachraň ji před ekonomickým i společenským kolapsem. Prosíme za lékaře a zdravotníky v přeplněných covid-jednotkách, chraň je, posiluj a podporuj. Prosíme o zastavení pandemie koronaviru.
2. Prosíme za pacienty, kteří bojují o život a za všechny nemocné. Prosíme za ty, kteří zemřeli, přijmi je do svého království. Prosíme tě za ty, kdo jsou ve svých starostech a utrpení osamoceni.
3. Prosíme tě za naši obec i jednoho každého z nás, ať žijeme to, k čemu jsi nás stvořil. Prosíme za sebe navzájem, vyprošujeme si odvahu, moudrost a lásku pro překonání toho, co nás vzdaluje od druhých lidí.
Vyslyš nás, Pane Ježíši Kriste, jako tebe vyslyšel tvůj Otec v hodině tvé úzkosti. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen
Zpět na seznam všech čtení na neděli.
